venres, 28 de febreiro de 2025

ASUBÍO ALLEO

𝐀𝐒𝐔𝐁𝐈́𝐎 𝐀𝐋𝐋𝐄𝐎

 

𝐍𝐨 𝐯𝐚𝐥,

𝐚𝐨 𝐩𝐞́ 𝐝𝐚 𝐟𝐨𝐧𝐭𝐞 𝐟𝐫𝐢́𝐚,

𝐪𝐮𝐞 𝐦𝐚𝐧𝐚 𝐞𝐧𝐭𝐫𝐞 𝐨𝐬 𝐩𝐞𝐧𝐞𝐝𝐨𝐬,

                        𝐚𝐬𝐮𝐛𝐢́𝐚,

                        𝐦𝐚𝐱𝐞𝐬𝐭𝐨𝐬𝐨

                        𝐨 𝐦𝐚𝐥𝐯𝐢́𝐬

𝐝𝐞𝐧𝐝𝐞 𝐨 𝐚𝐦𝐞𝐧𝐞𝐢𝐫𝐨,

𝐟𝐞𝐧𝐝𝐞𝐧𝐝𝐨,

𝐝𝐚 𝐱𝐞𝐚𝐝𝐚 𝐨 𝐥𝐢𝐦𝐩𝐨 𝐚𝐳𝐮𝐥

𝐚𝐨 𝐩𝐞́ 𝐝𝐚 𝐟𝐨𝐧𝐭𝐞 𝐜𝐥𝐚𝐫𝐚.

...........................................................

𝐕𝐨𝐮𝐦𝐞 𝐚𝐜𝐡𝐞𝐠𝐚𝐧𝐝𝐨 𝐜𝐨𝐚 𝐜𝐚𝐧𝐬𝐞𝐢𝐫𝐚

𝐝𝐚 𝐦𝐢𝐧̃𝐚 𝐜𝐚𝐧𝐭𝐢𝐠𝐚 𝐜𝐞𝐠𝐚.

 𝐀𝐝𝐨𝐛𝐢́𝐨𝐬 𝐛𝐚𝐥𝐝𝐢́𝐨𝐬:

𝐔𝐧 𝐞𝐬𝐜𝐚𝐧𝐨 𝐛𝐚𝐥𝐞𝐢𝐫𝐨,

𝐧𝐨 𝐪𝐮𝐞, 𝐧𝐮𝐧𝐜𝐚,

𝐧𝐢𝐧𝐠𝐮𝐞́𝐧 𝐬𝐞𝐧𝐭𝐨𝐮,

𝐧𝐢𝐧 𝐡𝐚 𝐬𝐞𝐧𝐭𝐚𝐫.

𝐕𝐞𝐧𝐭𝐨 𝐧𝐨𝐫𝐝𝐞́𝐬.

𝐌𝐮𝐫𝐜𝐡𝐚𝐬 𝐜𝐚𝐦𝐞𝐥𝐢𝐚𝐬,

𝐬𝐚𝐧𝐠𝐮𝐢𝐧𝐚𝐬 𝐫𝐢𝐬𝐜𝐚𝐝𝐚𝐬

𝐧𝐚 𝐞𝐬𝐭𝐫𝐚𝐝𝐚 𝐝𝐚 𝐜𝐡𝐨𝐢𝐯𝐚.

...........................................................

𝐍𝐚 𝐛𝐚𝐢𝐱𝐚𝐧𝐭𝐞 𝐝𝐚 𝐥𝐮́𝐚, 𝐯𝐞𝐫𝐦𝐞𝐥𝐥𝐨𝐬,

𝐚𝐝𝐨𝐫𝐦𝐞𝐜𝐞𝐧 𝐨𝐬 𝐟𝐞𝐥𝐠𝐨𝐬.

𝐄 𝐯𝐞𝐱𝐨, 𝐚𝐨 𝐥𝐨𝐧𝐱𝐞,

𝐫𝐞𝐯𝐞𝐫𝐝𝐞𝐜𝐞-𝐥𝐨 𝐞́𝐭𝐞𝐫

𝐜𝐨𝐚 𝐜𝐚𝐧𝐭𝐢𝐠𝐚 𝐚𝐥𝐥𝐞𝐚.

...........................................................

𝐍𝐚 𝐜𝐞𝐫𝐝𝐞𝐢𝐫𝐚 𝐞𝐬𝐩𝐢𝐝𝐚

𝐚𝐬𝐮𝐛𝐢́𝐚 𝐨 𝐦𝐚𝐥𝐯𝐢́𝐬,

𝐟𝐞𝐧𝐝𝐞𝐧𝐝𝐨

                        𝐨 𝐚𝐳𝐮𝐥 𝐥𝐢𝐦𝐩𝐨

𝐝𝐚 𝐱𝐞𝐚𝐝𝐚 𝐝𝐚 𝐦𝐚𝐧̃𝐚́.

 

𝐒𝐨́ 𝐢𝐬𝐨 𝐭𝐫𝐚𝐢𝐨,

                        𝐨 𝐚𝐬𝐮𝐛𝐢́𝐨

𝐩𝐚𝐫𝐚 𝐭𝐞 𝐞𝐧𝐠𝐚𝐢𝐨𝐥𝐚𝐫

𝐚́ 𝐯𝐨𝐥𝐭𝐚 𝐝𝐚 𝐨𝐝𝐢𝐬𝐞𝐚.

...........................................................

𝐀𝐨 𝐩𝐞́ 𝐝𝐚 𝐟𝐨𝐧𝐭𝐞 𝐟𝐫𝐢́𝐚

𝐜𝐨 𝐚𝐬𝐮𝐛𝐢́𝐨 𝐚𝐥𝐥𝐞𝐨,

𝐯𝐞𝐱𝐨 𝐧𝐨 𝐜𝐚𝐦𝐢𝐧̃𝐨

𝐛𝐫𝐚𝐧𝐪𝐮𝐞𝐱𝐚-𝐥𝐨 𝐞́𝐭𝐞𝐫

𝐝𝐚 𝐜𝐞𝐫𝐝𝐞𝐢𝐫𝐚 𝐚𝐨 𝐥𝐨𝐧𝐱𝐞.

𝐅𝐞𝐬𝐭𝐚 𝐝𝐚𝐬 𝐜𝐚𝐧𝐝𝐞𝐚𝐬

(𝐫𝐨𝐦𝐞𝐮 𝐞 𝐦𝐢𝐦𝐨𝐬𝐚𝐬)

𝐌𝐮𝐢́𝐧̃𝐨𝐬, 𝟎𝟐𝟎𝟐𝟐𝟓


GORJEO AJENO

En el valle,

junto a la fuente fría,

que mana entre las peñas,

                        gorjea,

                        majestuoso,

                        el malvís

desde el aliso negro,

hendiendo, de la helada

el limpio azul

junto a la fuente clara.

...........................................................

Voy acercando el cansancio

de mi cantiga ciega.

 Adornos inútiles:

Un asiento vacío,

en el que, nunca,

nadie sentó,

ni sentará.

Viento noreste.

Secas camelias,

sanguinas desvanecidas

en la calzada de la lluvia.

...........................................................

Con la luna menguante, rojos,

duermen los helechos.

 Y veo, en la lejanía,

reverdecer el éter

con la cantiga ajena.

...........................................................

En el cerezo desnudo

trina el malvís,

hendiendo

                        el azul limpio

de la helada de la mañana.

 

Sólo eso traigo,

                        el gorjeo

para lograr tu afán

al volver de mi odisea.

...........................................................

Al pie de la fuente fría

con el silbido ajeno,

veo en el camino

blanquear el éter

del cerezo en la lejanía.


Muíños, 020225

(Fiesta de las Candelas,

romero y mimosas)



sábado, 18 de xaneiro de 2025

 AVELAÍÑAS TOLAS

 

No acubillo de pedra da encrucillada

gardan os ventos,

                        en segredo,

o tesouro do silencio das raiolas.

                                                Choiva.

...............................................................

 

Vaise o sol,

                        busca-lo amencer,

                        polo cumio do monte

                                               ás cinco.

...............................................................

 

Do monte ao mar foise xa o sol

                        buscando un amencer

e á luz do fanal do castelo de popa

voan os soños, coma avelaíñas tolas,

                        queima-la cor das ás.

...............................................................

 

No caderno maior

                        da bitácora das ondas,

riscamos

un poema de néboa nos ronseis,

onde navegámo-la mar da noite

coa lembranza do misterio do solpor.

...............................................................

 

Avelaíñas, tolas,

van queima-lo arcano da cor das ás

á luz do fanal do castelo de popa.

...............................................................

 

A raiola,

                        entre a choiva,

afaga os fentos,

                        aloumiña as ondas.

...............................................................

 

Á luz do fanal do castelo de popa

                                    voan os soños.

...............................................................


xaimeoroza

Muíños, 160125



xoves, 19 de decembro de 2024

 𝐕𝐄𝐋𝐀𝐈́ 𝐓𝐄𝐒 𝐀 𝐀𝐋𝐁𝐀

 

𝐓𝐚𝐫𝐝𝐞?! 𝐒𝐞𝐧 𝐩𝐫𝐞́𝐬𝐚, 𝐭𝐨𝐝𝐨 𝐩𝐨𝐫 𝐟𝐚𝐜𝐞𝐫 𝐧𝐚 𝐦𝐞𝐦𝐨𝐫𝐢𝐚 𝐟𝐞𝐛𝐥𝐞,

𝐬𝐞𝐧 𝐜𝐨𝐫, 𝐜𝐥𝐚𝐫𝐨 𝐞𝐬𝐜𝐮𝐫𝐨, 𝐛𝐫𝐚𝐧𝐜𝐨 𝐞 𝐧𝐞𝐠𝐫𝐨, 𝐬𝐞𝐧 𝐜𝐨𝐫.

 

𝐒𝐞𝐧 𝐜𝐨𝐫 𝐧𝐚 𝐟𝐞𝐛𝐥𝐞 𝐦𝐞𝐦𝐨𝐫𝐢𝐚, 𝐬𝐞𝐧 𝐩𝐫𝐞́𝐬𝐚, 𝐜𝐡𝐨𝐯𝐞 𝐚́ 𝐧𝐨𝐢𝐭𝐞.

 

𝐗𝐚 𝐧𝐨𝐧 𝐬𝐞𝐢 𝐨𝐧𝐝𝐞 𝐯𝐚𝐧 𝐨𝐬 𝐬𝐨𝐧̃𝐨𝐬, 𝐝𝐢𝐦𝐞, 𝐨𝐧𝐝𝐞 𝐟𝐨𝐫𝐨𝐧 𝐬𝐞𝐧 𝐜𝐨𝐫?

 

𝐀𝐬 𝐦𝐚𝐧𝐬 𝐛𝐚𝐥𝐞𝐢𝐫𝐚𝐬, 𝐬𝐞𝐧 𝐜𝐨𝐫, 𝐬𝐞𝐧 𝐩𝐫𝐞́𝐬𝐚𝐬 𝐜𝐡𝐨𝐯𝐞,

𝐜𝐡𝐨𝐯𝐞 𝐧𝐚 𝐭𝐮́𝐚 𝐥𝐞𝐦𝐛𝐫𝐚𝐧𝐳𝐚; 𝐪𝐮𝐞 𝐝𝐢𝐫𝐚́𝐧 𝐚𝐬 𝐞𝐬𝐭𝐫𝐞𝐥𝐚𝐬?

 

𝐂𝐡𝐨𝐯𝐞 𝐬𝐞𝐧 𝐩𝐫𝐞́𝐬𝐚𝐬 𝐧𝐚 𝐧𝐨𝐢𝐭𝐞 𝐬𝐞𝐧 𝐜𝐨𝐫 𝐝𝐚 𝐚𝐫𝐚𝐧̃𝐞𝐢𝐫𝐚.

 

𝐓𝐫𝐚𝐞𝐫𝐚𝐬𝐦𝐞 𝐚 𝐚𝐥𝐛𝐚?

 

𝐔𝐧 𝐥𝐨́𝐬𝐭𝐫𝐞𝐠𝐨 𝐝𝐞𝐮𝐥𝐥𝐞 𝐥𝐮𝐳 𝐚́ 𝐟𝐨𝐥𝐥𝐚 𝐫𝐮𝐛𝐢𝐚,

𝐪𝐮𝐞 𝐫𝐨𝐮𝐛𝐨𝐮 𝐨 𝐯𝐞𝐧𝐭𝐨 𝐧𝐨 𝐛𝐢𝐜𝐨 𝐝𝐨 𝐥𝐢𝐪𝐮𝐢𝐝𝐚́𝐦𝐛𝐚𝐫.

 

𝐌𝐞𝐭𝐞́𝐦𝐨𝐧𝐨𝐬 𝐜𝐨𝐬 𝐩𝐞́𝐬 𝐧𝐨𝐬 𝐝𝐞𝐛𝐮𝐱𝐨𝐬, 𝐪𝐮𝐞 𝐟𝐚𝐧

𝐧𝐚 𝐞𝐬𝐭𝐫𝐚𝐝𝐚 𝐚𝐬 𝐟𝐨𝐥𝐥𝐚𝐬 𝐦𝐮𝐫𝐜𝐡𝐚𝐬, 𝐜𝐨𝐦𝐚 𝐜𝐨𝐮𝐳𝐚𝐬

 

𝐞 𝐨 𝐫𝐢́𝐨 𝐝𝐨𝐬 𝐬𝐨𝐧̃𝐨𝐬, 𝐟𝐥𝐮𝐢́𝐧𝐝𝐨 𝐜𝐨𝐧 𝐟𝐨𝐫𝐳𝐚 𝐩𝐨𝐥𝐚𝐬 𝐛𝐞𝐢𝐫𝐚𝐬,

 

𝐯𝐞́𝐧 𝐦𝐮𝐱𝐢𝐧𝐝𝐨, 𝐦𝐚𝐱𝐞𝐬𝐭𝐨𝐬𝐨, 𝐝𝐚 𝐭𝐫𝐞𝐛𝐨𝐚𝐝𝐚 𝐜𝐨𝐧𝐭𝐢𝐧𝐮𝐚

𝐝𝐚 𝐧𝐨𝐢𝐭𝐞 𝐝𝐨𝐬 𝐜𝐮𝐦𝐢𝐨𝐬, 𝐩𝐨𝐫 𝐞𝐧𝐭𝐫𝐞 𝐚𝐬 𝐜𝐨𝐫𝐞𝐬 𝐝𝐞𝐥𝐢𝐜𝐚𝐝𝐚𝐬,

 

𝐭𝐫𝐚𝐧𝐬𝐠𝐫𝐞𝐝𝐢𝐧𝐝𝐨, 𝐬𝐞𝐧 𝐬𝐞𝐠𝐫𝐞𝐝𝐨𝐬, 𝐝𝐚 𝐧𝐨𝐢𝐭𝐞 𝐝𝐨 𝐯𝐚𝐥,

𝐨 𝐬𝐢𝐥𝐞𝐧𝐜𝐢𝐨 𝐬𝐞𝐧 𝐜𝐨𝐫 

                                 𝐜𝐨𝐚 𝐚𝐥𝐛𝐚.




mércores, 27 de novembro de 2024

DIONISIO NA LEMBRANZA

 

𝐎𝐔𝐓𝐎𝐍𝐈́𝐀 𝐍𝐀 𝐏𝐎𝐍𝐓𝐄 𝐃𝐄 𝐂𝐇𝐀𝐎𝐒

(𝐃𝐢𝐨𝐧𝐢𝐬𝐢𝐨 𝐧𝐚 𝐥𝐞𝐦𝐛𝐫𝐚𝐧𝐳𝐚)

 

𝐏𝐨𝐥𝐨𝐬 𝐜𝐚𝐦𝐢𝐧̃𝐨𝐬 𝐝𝐚 𝐨𝐮𝐭𝐨𝐧𝐢́𝐚 𝐟𝐚𝐢 𝐦𝐮́𝐬𝐢𝐜𝐚 𝐨 𝐯𝐞𝐧𝐭𝐨

𝐜𝐨𝐚𝐬 𝐜𝐨𝐫𝐞𝐬 𝐝𝐚𝐬 𝐟𝐨𝐥𝐥𝐚𝐬 𝐦𝐮𝐫𝐜𝐡𝐚𝐬 𝐧𝐨 𝐜𝐡𝐚𝐧 𝐝𝐚 𝐜𝐡𝐨𝐢𝐯𝐚 𝐟𝐫𝐢́𝐚

𝐩𝐚𝐫𝐚 𝐞𝐧𝐠𝐚𝐢𝐨𝐥𝐚-𝐥𝐚 𝐫𝐚𝐢𝐨𝐥𝐚 𝐟𝐮𝐱𝐢𝐝𝐢́𝐚, 𝐪𝐮𝐞 𝐯𝐚𝐢 𝐚𝐨 𝐚𝐥𝐞́𝐧.

 

𝐒𝐮𝐭𝐢𝐥 𝐨 𝐫𝐞𝐜𝐥𝐚𝐦𝐨 𝐧𝐨 𝐩𝐚𝐧𝐭𝐞𝐫𝐥𝐨 𝐞𝐭𝐞𝐫𝐧𝐨; 𝐩𝐨𝐫 𝐫𝐢𝐛𝐚 𝐝𝐚 𝐧𝐞́𝐛𝐨𝐚,

𝐬𝐚𝐢́𝐧𝐝𝐨 𝐝𝐨 𝐟𝐞𝐢𝐭𝐢𝐳𝐨 𝐚𝐫𝐫𝐞𝐦𝐮𝐢𝐧̃𝐚𝐝𝐨, 𝐧𝐚𝐯𝐞𝐠𝐚𝐧𝐝𝐨 𝐧𝐨𝐫𝐭𝐞

𝐯𝐚𝐢 𝐚 𝐫𝐚𝐢𝐨𝐥𝐚 𝐞𝐧𝐱𝐞𝐥 𝐚𝐥𝐞́𝐧 𝐝𝐚 𝐠𝐚𝐢𝐨𝐥𝐚.

 

𝐏𝐨𝐥𝐨𝐬 𝐜𝐚𝐦𝐢𝐧̃𝐨𝐬 𝐝𝐨 𝐨𝐮𝐭𝐨𝐧𝐨 𝐟𝐚𝐢 𝐦𝐮́𝐬𝐢𝐜𝐚 𝐨 𝐯𝐞𝐧𝐭𝐨 𝐜𝐨𝐚𝐬 𝐜𝐨𝐫𝐞𝐬

𝐝𝐚𝐬 𝐟𝐨𝐥𝐥𝐚𝐬 𝐦𝐮𝐫𝐜𝐡𝐚𝐬 𝐧𝐨 𝐜𝐡𝐚𝐧 𝐚𝐳𝐮𝐥 𝐝𝐞 𝐜𝐡𝐨𝐢𝐯𝐚 𝐟𝐫𝐢́𝐚.

 

𝐍𝐨 𝐚𝐬𝐟𝐚𝐥𝐭𝐨 𝐚𝐳𝐮𝐥 𝐦𝐚𝐫𝐞𝐢𝐫𝐨 𝐫𝐢𝐛𝐚 𝐝𝐚 𝐩𝐨𝐧𝐭𝐞 𝐯𝐞𝐥𝐥𝐚

𝐫𝐞𝐩𝐞𝐧𝐢𝐜𝐚 𝐨 𝐯𝐞𝐧𝐭𝐨 𝐜𝐨𝐚 𝐜𝐨𝐫 𝐝𝐚𝐬 𝐟𝐨𝐥𝐥𝐚𝐬 𝐦𝐮𝐫𝐜𝐡𝐚𝐬 𝐝𝐚 𝐨𝐮𝐭𝐨𝐧𝐢́𝐚

 

𝐞 𝐨 𝐫𝐢́𝐨, 𝐛𝐚𝐢𝐱𝐨 𝐜𝐨𝐧𝐭𝐢𝐧𝐮𝐨, 𝐯𝐚𝐢 𝐦𝐮𝐱𝐢𝐧𝐝𝐨, 𝐱𝐨𝐫𝐝𝐨,

𝐦𝐮𝐫𝐦𝐮𝐫𝐚𝐧𝐝𝐨 𝐚𝐨 𝐜𝐨𝐧𝐭𝐫𝐚𝐩𝐮𝐧𝐭𝐨, 𝐝𝐞 𝐩𝐞𝐝𝐫𝐚, 𝐚 𝐜𝐚𝐧𝐭𝐢𝐠𝐚 𝐝𝐚 𝐡𝐚𝐫𝐩𝐢́𝐚.

 

𝐏𝐨𝐥𝐨𝐬 𝐜𝐚𝐦𝐢𝐧̃𝐨𝐬 𝐝𝐨 𝐨𝐮𝐭𝐨𝐧𝐨 𝐟𝐚𝐢 𝐦𝐮́𝐬𝐢𝐜𝐚 𝐨 𝐯𝐞𝐧𝐭𝐨 𝐜𝐨𝐚𝐬 𝐜𝐨𝐫𝐞𝐬

𝐝𝐚𝐬 𝐟𝐨𝐥𝐥𝐚𝐬 𝐦𝐮𝐫𝐜𝐡𝐚𝐬 𝐧𝐨 𝐚𝐬𝐟𝐚𝐥𝐭𝐨 𝐚𝐳𝐮𝐥 𝐝𝐞 𝐜𝐡𝐨𝐢𝐯𝐚 𝐟𝐫𝐢́𝐚.

 

𝐑𝐢𝐛𝐚 𝐝𝐚 𝐧𝐞́𝐛𝐨𝐚,

                                     𝐧𝐚𝐯𝐞𝐠𝐚𝐧𝐝𝐨 𝐚𝐥𝐞́𝐧 𝐧𝐨𝐫𝐭𝐞,

                                                                                            𝐯𝐚𝐢

                                                                                                         𝐚 𝐫𝐚𝐢𝐨𝐥𝐚.

 

 

𝐱𝐚𝐢𝐦𝐞𝐨𝐫𝐨𝐳𝐚

𝐌𝐮𝐢́𝐧̃𝐨𝐬, 𝟏𝟒𝟏𝟏𝟐𝟒